Zakladatelé firem z devadesátých let řeší, co udělat se svými podniky. Někteří z nich totiž nemají možnost předat byznys potomkům. To ale zároveň neznamená, že by své podniky museli rovnou prodat. Tomáš Morava z poradenské firmy Liftia takovým lidem radí, jak dále postupovat. V rozhovoru popisuje, jaké mají podnikatelé možnosti nebo v čem při předávání společností nejčastěji chybují. „Je jasné, že jeden chce levně koupit a druhý zas draze prodat. Jestli ale chcete za firmu miliardu, musíte ostatním vysvětlit, proč zrovna tolik,“ říká poradce, jehož společnost je konkurentem nadnárodních sítí jako Deloitte, PwC nebo EY.

V poradenském byznyse je běžné, že lidé z něj pak přecházejí třeba do investičních společností. Tomáš Morava to měl naopak. Dříve řešil investice třeba v české skupině Jablotron, dnes vede vlastní poradenskou firmu Liftia. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Zakladatelé firem z devadesátých let řeší, co udělat se svými podniky. Někteří z nich totiž nemají možnost předat byznys potomkům. To ale zároveň neznamená, že by své podniky museli rovnou prodat. Tomáš Morava z poradenské firmy Liftia takovým lidem radí, jak dále postupovat. V rozhovoru popisuje, jaké mají podnikatelé možnosti nebo v čem při předávání společností nejčastěji chybují. „Je jasné, že jeden chce levně koupit a druhý zas draze prodat. Jestli ale chcete za firmu miliardu, musíte ostatním vysvětlit, proč zrovna tolik,“ říká poradce, jehož společnost je konkurentem nadnárodních sítí jako Deloitte, PwC nebo EY.

Na co se v rozhovoru také ptáme?

• Jací jsou majitelé firem, kteří řeší investici nebo předání podniku?

• Kdy je výhodné společnost umístit na burzu?

• Jak řešit předání podniku do rukou manažerů?

• Jak s pražskou burzou zamává očekávané zestátnění polostátní firmy ČEZ?

Ve své poradenské praxi radíte podnikatelům i při předávání společností dětem nebo jejich manažerům firmy. Kdy to nejčastěji zakladatelé podniků řeší?

V rámci rodiny skoro vždycky pozdě, což je typický český neduh. Zakladatelé dnešní první podnikatelské generace začínali v devadesátých letech, kdy se podnikání znovu rodilo a nemělo ustálená pravidla jako dnes. Takoví podnikatelé mívají zažitou potřebu vše pevně držet v rukou. Tím pádem ale často nebudují generaci nástupců.

Sice chtějí dát svůj byznys dětem, ale už se neptají, jestli o něj vůbec stojí a jestli na to mají schopnosti. Když zase zvažují cestu předání firmy klíčovým zaměstnancům, měli by je něčím motivovat. Většina majitelů na to ale nemyslí. Na tento problém jsem narážel všude, kde jsem se s rodinnými firmami setkal.

Jací jsou vůbec tito majitelé, se kterými jednáte?

Hodně specifičtí. Mám k nim ale obrovský respekt. Každý, kdo dokázal vybudovat úspěšný byznys, si v nějaké fázi prošel peklem. Všichni tihle lidé mají za sebou těžké chvíle, kdy firmu museli zachraňovat, kdy do ní dávali všechno – čas, energii, peníze i kus sebe. Jsou nesmírně houževnatí a oddaní tomu, co dělají.

Proto jsou zároveň velmi individuální, těžko přístupní a získat si jejich důvěru není jednoduché. Nám se ozývají, protože každý z nich dříve nebo později dospěje do bodu, kdy potřebuje řešit nějaký zlomový okamžik, externí kapitál, motivaci managementu, předání firmy nebo její prodej.

To jsou momenty, kdy je dobré mít po ruce partnera, který stojí trochu vedle – není součástí firmy, není zatížen její historií a dokáže se na situaci podívat s odstupem a z investorského pohledu.

Pro většinu podnikatelů to jsou věci, které řeší jednou nebo dvakrát za život. My takových transakcí děláme desítky ročně a já osobně jich mám za sebou už stovky.

Celý článek si můžete přečíst zde.